Kdysi nedotčená krajina, nyní znečištěná chemikáliemi a odpady z průmyslových oblastí, kolabující města, ve kterých se dokáží orientovat už jen zločinecké organizace a zkorumpovaní vůdci, vzrůstající napětí a rasová nesnášenlivost, sílící pandemie zákeřných civilizačních chorob, reálná hrozba jaderné války, anarchie. Tak takhle nějak vypadala v druhé polovině osmdesátých let deprimující vize nedaleké budoucnosti naší planety od těchto sociálně angažovaných borců. Skupina NUCLEAR ASSAULT patřila k stěžejním formacím americké thrash metalové scény, ale zejména tvorbou ze svého prvního období (1986-1989) dokázala oslovit početné zástupy nepokojných. A ať už na to bude mít někdo jiný názor, dle toho mého se stalo jejich třetí album „Handle With Care“ (1989) jejich nepřekonatelným milníkem, na kterém se kapele podařilo předložit  tu nejkompaktnější skládanku textových námětů, thrash metalových skladeb, velmi necitlivě okořeněných rozemletým a velmi pálivým, zvukovým jádrem.

Skupina vedená nesnesitelně uječenou agitační sirénou Johnem Connellym a bubeníkem Glennem Evansem už měla v té době za sebou dvě úspěšné řadovky – „Game Over“ (1986) a „Survive“ (1988) a také několik mini alb, kterými si již získala zástupy vysokorychlostního metalu chtivých fanoušků. Zatímco však první dvě alba užívala klasické speed-thrash formule s mnoha na tehdejší dobu typickými kytarovými momenty, trojka „Handle With Care“, zejména díky plechovému dunění zvýrazněné basy, koketovala spíše s kombinací angažovaného thrash metalu s trochou hardcore grindu – i když tuto směrovku berte tak trochu s nadsázkou, protože NUCLEAR ASSAULT nikdy úplně nerezignovali na typické, klasicky střižené „80´s metal“ střelby. Mnoho fanoušků dnes o „Handle With Care“ tvrdí, že se jeho zvuk nepovedl, ale mně naopak připadá, že díky zvláštnímu vyznění basy a bicích (jakoby s ozvěnou) doznala nahrávka opravdu originální a nikde jinde neslyšené zvukové podoby. Na kvartet kapelu ještě doplňovali výborný kytarista Anthony Bramante a kultovní figurka, dnes spíše známá z kapely BRUTAL TRUTH, baskytarista Danny Lilker, který přešel k NUCLEAR ASSAULT z řad spřátelených ANTHRAX ihned po realizaci jejich debutové desky „Fistful Of Metal (1984) a který si ani zde neodpustil, tak jako v mnoha pozdějších projektech, nějaký ten svůj grindcore úlet – viz minutová píseň „Mother´s Day“.

První, čeho si na tomto albu všimnete, je originální prostorový zvuk, který v kombinaci s jeho hudební i textovou náplní působí opravdu vražedně. Už úvodní ultra rychlá „New Song“ nás v duchu té nejlepší thrash metalové tradice vrhá do dvacet let staré americké reality, poznamenané sociální diskriminací rasových menšin. Následuje klipovka „Critical Mass“ a u NUCLEAR ASSAULT věčné téma znečišťování životního prostředí vinou necitlivého jednání těžebních společností a hamižných nadnárodních korporací. Svět v chaosu, převrácení životních hodnot, děti zanechané na pospas neveselé budoucnosti – to je trojka „Inherited Hell“, zřejmě jeden z nejsilnějších songů kapely. Téma drog a alkoholové závislosti rozebírá „Emergency“,  ve které kytarové zvuky suplují zběsilé houkání sanitek a klaksonů aut. Znamenitě tak vykreslují noční atmosféru nějaké americké metropole. Dalo by se pokračovat skladbou po skladbě, ale myslím, že je to v tomto případě zbytečné – nahrávka je uceleným metalovým dílem, které si zkrátka bere na paškál veškeré neduhy tehdejší americké společnosti.

Byť se v pozdějších letech NUCLEAR ASSAULT snažili svůj styl posouvat, nikdy už nedocílili takové přesvědčivosti jako v období svých prvních tří alb a tak nezbývá než vzpomínat na jejich báječná léta thrash metalové zběsilosti a námětů, u kterých nešlo zůstat lhostejným.